moje mandala

Osobní mandala je unikátní obraz vytvořený na základě momentu vašeho příchodu do fyzického světa, vašeho narození. Pro každého je připraven jedinečný obraz vašeho vědomí a fyzické struktury, jehož porozumění a procítění vám pomáhá na vaší cestě poznání. Obraz vychází z původního kódu zrození a je transformován na konkrétní osobu. Je možné vytvářet i mandaly na slunovraty, rodinné mandaly, mandaly vztahů a podobně. 

Mandala je symbolická struktura a funkcí symbolu je nést význam, který je mu přisouzen. Mandala jako kruh primárně symbolizuje dokonalost, celistvost a harmonii. Podle Junga je symbolickým vyjádřením bytosti ve své celistvosti, včetně nevědomých aspektů.

Slovo mandala pochází ze sanskrtu a znamená doslova kruh, oblouk.

V náboženské praxi (zejména tibetského buddhismu) sloužily mandaly -tedy kruhové obrazy nebo jejich plastická ztvárnění, jako mystické posvátné symboly, prakticky byly mandaly využívány jako pomůcka k podpoře při meditaci a koncentraci.

Cesta pojmu mandala do kultury západní společnosti začíná u zakladatele analytické psychologie Carla Gustava Junga (1875 – 1961). Nejprve se velmi stručně zmíníme o jeho pojetí psyché člověka, které je důležité k pochopení využití mandal v jeho praxi. Jung užívá ve své terminologii pojem Já (uvědomovaná část, to jak se člověk běžně definujeme jako osoba) a bytostného Já, které zahrnuje o mnoho více než Já, a to nedefinovatelnou oblast nevědomí. V nevědomí člověka můžeme prostřednictvím jeho projevů (jejichž krajní formou jsou psychické neurózy) analyzovat určité tendence, které Jung nazývá archetypy. Tyto archetypy se projevují tendencemi v chování člověka, přičemž platí, že čím méně je si člověk daného archetypu vědom, tím více jej tento archetyp/tato archetypická tendence ovládá.

"...protože nevědomí jde přece rovnou za svým cílem, který nespočívá jedině a výlučně v tom, aby pároval dvě animalia, nýbrž v tom, aby bylo individuu umožněno dosáhnout celosti. K tomuto účelu se zdůrazňuje celost – kulatost – jako ideál osobnosti ..."

Podle C.G. Junga vyjadřuje mandala celost bytostného Já, Tedy bytost ve své celistvosti.

Jung využíval mandaly ve své psychoterapeutické práci s klienty. Zabýval se výkladem obrazů, které na základě vize nebo snu vytvořili jeho analyzanti a ze zobrazených symbolů odkrýval navrstvené významy přičemž čerpal z četných spisů alchymistických, filozofických i náboženských. Skrze tyto sny a vize totiž promlouvá kolektivní nevědomí.

Mandala tak byla v západní společnosti neprve užita jako nástroj výkladu analytické psychologie, ale později s vlnou zájmu o východní náboženství byla objevena a užívána i k účelům meditačním. Dnes jde již o rozšířený nástroj (nejčastěji jako omalovánka) sloužící k relaxaci a sebepoznání.

Mandala se dá definovat jako kruhový obraz, který má nejčastěji definovaný střed, z něhož se odvíjejí další vzory a obrazce opakující se v násobku čtyř, šesti, osmi nebo hvězdic apod. Může být složena z geometrických křivek nebo i z nejrůznějších objektů -květů, zvířat, symbolů atd.

Při tvorbě osobní mandaly z naší nabídky vycházíme z obrazce zvaného květ života. Květ života je pojem z tzv. posvátné geometrie, která se zabývá filozofickým a duchovním významem geometrických struktur. Je popisován jako jeden z nejstarších nejposvátnějších symbolů stvoření, který je možné nalézt v odkazech mnoha starověkých kultur. Je složen z protínajících se kružnic, kdy na první středové kružnice jsou středy dalších šesti kružnic, které se symetricky protínají a jejich okraje a průsečíky jsou středy dalších dvanácti kružnic, celý obraz je ohraničen dvěma kruhy.

Při tvorbě osobní mandaly se vychází z květu života, jen kružnice už nemají shodný průměr. Ten se mění dle individuálních parametrů, kterými jsou čísla vybraného data, tedy data narození, může jít ale i jiné libovolné datum. Z čísla dne, měsíce a roku (v případě víceciferných čísel jsou podle numeroloických pravidel sčítána) tak vychází poloměry kružnic, které vložené do základní matrice květu života vytvoří unikátní osobní mandalu.